O předloze: Park poválečných čtyřnápravových vozů ČSD má svého nepřehlédnutelného zástupce. Je jím vůz Bai z Tatry Kopřivnice, vyvíjený od druhé poloviny 40. let, jehož výroba začala v roce 1952. K jeho kořenům se musíme podívat na Slovensko. Tam totiž byla zahájena elektrifikace hlavních tratí. Jak to souvisí s popisovaným vozem? Předpokládalo se, že bude možno zvýšit traťovou rychlost na elektrifikovaných tratích na 120 a ve vybraných úsecích až na 150 km/h. A zde již nevyhovovaly dvojnápravové "Rybáky" s max. rychlostí 100 km/h.
A nebyl to jediný popud. Dalším byla tehdejší mezinárodní situace, přesněji řečeno studená válka, a akutní riziko válečného konfliktu v Evropě. A nový vůz měl zastat roli velkokapacitních "sanitek" v lazaretních vlacích. To je také na pohled patrné na jeho konstrukci. Dvojité dveře měly usnadnit nakládání nosítek s raněnými. WC a umývárna byly až na konci představku, takže přepážku mezi nástupní plošinou a oddílem bylo možno demontovat, stejně jako sedačky. Během jednoho dne se tak mohl změnit osobní vůz druhé třídy v plnohodnotný sanitní vůz. Několik desítek těchto vozů bylo také vyčleněno, upraveno a zařazeno do čtyřvozových souprav Stálých sanitních vlaků, což byly v podstatě mobilní polní nemocnice. Proto např. některé vozy měly také úpravu jako operační sál. Tyto vlaky měly své stálé domovské stanice, odkud mohly operovat ve vybraných oblastech území ČSSR a mohly také působit v rámci CO ČSSR v případech velkých průmyslových či živelných katastrof.
Výslednicí těchto požadavků byl snad na první pohled neobvyklý, ale přitom pohledný vůz, který byl vyroben pro ČSD ve dvou sériích, a to 548 kusů 1.série a 562 kusů série 2., pro osobní závodní dopravu pak ještě dalších 14 kusů dodáno do Ostravy - Kunčic závodu NHKG. Jeho použití bylo neuvěřitelně všestranné - od nasazení na dálkových rychlících až po roli přípojného vozu ke čtyřnápravovým motorákům, např. řady M 262. ba dokonce i malých M 131, či použití na smíšených vlacích místních tratí. Těžištěm jeho služby však zůstávala funkce vozu 2. třídy pravidelných osobních vlaků. Později byly tyto vozy také upravovány pro potřeby vojenské přepravy, či přestavovány jako obytné vozy pracovních vlaků.
Během provozu došlo také k několika obecným úpravám původního řešení, z nichž vzhledově nejnápadnější je odebrání původních krytů podvěsů, nahrazení stahovacího plátěného přechodového měchu modernějším měchem s pryžovými návalky a jiný typ nárazníků.
Bai typ 63 je celokovový vůz svařované konstrukce pro rychlost až 120 km/h. Délka přes nárazníky 23 236 mm (u 2. série), hmotnost 33,5 t (u 2. série), podvozky jsou pensylvánského typu o rozvoru 2400 mm. Topení je parní a elektrické.
O modelu: Původní úvahy o zjednodušeném modelu k použití na kolejiště vzaly časem za své a modely byl vyroben ve snaze o ztvárnění všech viditelných detailů. Mustr střechy je řešen 3D CNC obráběním. Stavebnice představuje vůz 2. série ve stavu ze 60. let. Je možno sestavit z leptu jak stahovací přechodový měch, tak použít odlévané díly pryžového návalku. Podařilo se vyřešit také problematický rejd podvozků, omezený zúžením nástupního prostoru, takže dokáže projíždět poloměry od 350 mm. Ale mezi námi - toto opravdu není vůz na vlečkové ani tramvajové oblouky :-).
Zde je možno si stáhnout stavební návod. Tady je pak jeden článek o stavbě modelu, a zde je druhý.
.
Obsah stavebnice:
-vyleptaný mosazný plech se stavebnicí skříně vozidla a podvozků
- stavební návod
- odlévaná střecha vozu
- sadu odlévaných detailů - sedačky, makety vypružení podvozků, pryžové přechodové návalky
.png)
